Původ obyvatel

Hlohovec a jeho založení Charvát

PhDr. Miroslav Geršic

První zmínka o místě, na němž vznikla obec Hlohovec

V celé řadě odborných i populárních studií se tradičně klade založení Hlohovce do 13. století jako obce související s kolonizační činností pasovských biskupů. Lesní oblast kolem města Valtice, které samo bylo nejdříve majetkem biskupství pasovského, však byla v držení biskupů z Řezna až po zemskou hranici s Markrabstvím moravským. Lichtenštějnové užívali zmíněné lesy od roku 1391 až od roku 1805  jako léno. Ojedinělým dokladem pro toto tvrzení může být lenní list biskupa Lva z Řezna z 10. ledna 1277 pro Kuenringy, ve kterém uvádí, že léno se rozprostírá v lesní oblasti od hradu Valtice až k Dyji pod hrad Děvičky, „sub astro Meidlberch“. Ale zmínka o obydleném místě, obci v místě dnešního Hlohovce se v této památce ze 13. století nevyskytuje. Zatímco máme písemně doloženu existenci několika obcí z blízkého okolí Hlohovce, které již ve 12. nebo 13. století existovaly (Katzelsdorf 1186, Bernhardstal 1171, Geltseins 1250/1260, Königsbrunn 1260, Garschöntal 1269 apod.)

Lesní oblast severně od Valtic až k řece Dyji byla spolu s loukami a mýtinami v držení řezenského biskupství, mimo polnosti, kde se uchytilo při kolonizaci, tj. zakládání osad-obcí, biskupství pasovské. Tak například Poštorná, jejíž počátky spadají do období kolem roku 1277, jako „přifařená“ patřila k valtické farnosti, byla řízena pasovskou konzistoří. Pro řezenské biskupství bylo území dnešního Hlohovce „biskupskou stráží“ nemuselo být místo obydlené, takže slovo Bischofswart se  nejdříve užívalo jako jméno nivy, palouku, pláně apod., které pak přešlo na osadu, jež zde byla později roku 1570 založena.

Písemně se poprvé užívá slova Bischofswart/Bischofwart v lichtenštejnském urbáři z roku 1414 (prameny řezenské a pasovské obydlené místo s tímto jménem neznají).

V urbáři pro město Valtice je uvedeno „auch ist daselbe ze Veltsperig ein weintgartperig, haist Bischoffwart“, dále se zde připomínají dva obyvatelé Valtic, a to Andre Scherer, který vlastní dvě pole a Chunz Chroph čtyři pole „bey Bichschofwart“. Také obyvatel později zaniklé obce Aloch (nacházela se po pravé straně silnice mezi Valticemi a Lednicí) Michel Nicz, byl majitelem pole „bey Bischofswart“.

V urbáři lichtenštejnského panství z roku 1414 není ani v přehledu, ani při jejich popisu osada – obec Bischofswart uvedena. Je to jeden z dalších dokladů, že v této době ves neexistovala. V urbáři se ale dovíme, že některé obce panství jsou zpustlé-neosídlené, např. Poštorná-Teymenau, Reintal- částečně osídlený, Kelčinky-Geltscheins (mezi Valticemi a Bořím Dvorem směrem k potoku) měly 31 osedlých, Garschental – 33 osedlých, Katzelsdorf – 36 osedlých, Aloch – měl 32 usedlostí osídlených, 14 malých usedlostí bylo pustých, fara měla několik lánů, ulice pojmenovány „Neydeger weg“ a „Feldsberger weg“. Tato ves zůstala obydlená ještě v letech 1442 a 1452 stejně jako v 16. století zaniklé Kelčinky (Gelscheins).

15. století – války přinesly zánik existujících obcí

V dědické smlouvě lichtenštejnského roku z 13. července 1452 jsou popsána jednotlivá panství, jejich vesnice a výnosy z vesnic. Na žádném panství není uvedena obec Temenau, Königsbrunn (sousedila s dnešním Sedlecem, Valticemi a Úvaly a rozkládala se po obou stranách potoka, který dnes vytéká z Nesytu, zaniklá před rokem 1414), ani Bischofswart.

Celé 15. století bylo pro jižní Moravu obdobím velmi obtížným, zejména důsledky husitských válek a také česko-uherských válek Jiřího z Poděbrad a matyáše Korvína.

Zvlášť těžce dolehl na obyvatelstvo jihomoravské oblasti, Břeclavska a Hodonínska, vpád Matyáše Korvína v roce 1468, část jeho vojsk pak směřovala i do Rakouska, takže oblast mezi řekou Moravou a Dyjí byla bojištěm zúčastněných stran. Po smrti Jiřího z Poděbrad roku 1471 válečná střetnutí s Matyášem Korvínem i nadále pokračovala. Již jenom přítomnost vojsk ve vesnicích znamenala pro obce katastrofu.

Tuto situaci po celé století zhoršovaly boje mezi rakouskými a moravskými feudály, loupeživými rytíři, kteří řádili na Mikulovsku i na Valticku, jako byli Čeněk Papák z Mošnova a Vaněk z Rachmanova zvaný Mladvaněk, který např. roku 1458 obsadil Valtice, Cáhnov, Rabensburg a Jedenspeígen.

V důsledku válek a plenění v 15. století došlo ke snížení počtu obyvatel a zániku řady obcí. Podle dědické smlouvy mezi Kryštofem III. Erasmem, Jiřím VI. a Hartmanem I. z 3. března 1504 byla na Valticku pustá ves Aloch (Allach), neosídleny dále zůstávaly vši Königsbrunn a Teymenau (Poštorná). V dědické smlouvě nejsou pro mikulovské, valtické a stejně tak ani pro mistelbašské panství uvedeny Bischofswart a Charvátská Nová Ves.

Tento stav se nezměnil ani kolem roku 1514, o čemž svědčí dědická smlouva mezi syny Kryštofa III. Wolfgangem I. a Leopardem z Lichtenštejna z 21. května, ve které není opět uveden zaniklý Aloch/Allach, pustá Poštorná a dnešní Hlohovec.

Války v období 15. století nejenže negativně postihly vesnice Mikulovska, Břeclavska, Hodonínska a Dolního Rakouska, ale na jeho konci vyvstal střední Evropě útočící nepřítel – Turci na Balkáně. Roku 1493 porazili Charváty na Kravském poli, roku 1521 zvítězili nad vojsky českého a uherského krále Ludvíka Jagellonského u Moháče v jižních Uhrách. Tlak a drtivý postup Turků vyvrcholil roku  1529 při prvním velmi nebezpečném obležení Vídně.

V průběhu postupu obsadili Turci celý Balkán. Z těchto důvodů se obyvatelstvo ze Slavonie a Charvátska začalo počátkem 16. století (od roku 1510) stěhovat mimo tato území, do Istrie, na severouherská panství uherské, rakouské i moravské šlechty. Usazovali se v dnešním Burgenlandu, v desítkách obcí severně od Dunaje, na západním Slovensku a také ve větším počtu na několika místech bývalého Valticka – v Poštovné, Charvátské Nové Vsi a Hlohovci, na Mikulovsku – v Jevišovce, Dobrém Poli, Novém Přerově, Pasohlávkách (Auerschitz=Weisstätten), Brodu nad Dyjí a na Hodonínsku v Hovoranech. Vždy se usazovali se souhlasem majitelů panství jako nová pracovní síla a noví poddaní v obcích, zaniklých kůstkách, nebo dosídlovali málo obydlené vesnice, či zakládali nové. Stejným způsobem probíhala charvátská kolonizace i na bývalém Valticku, které do roku 1920 patřilo do Dolního Rakouska.

Valtické panství na počátku 16. století - První vlna kolonizace Charváty

Valtické panství na počátku 16. století vlastnili Hartman I. 1504 – 1540, Jiří Hartman I. 1540 – 1562 a do roku 1585 Hartman II. z Lichtenštejna.

Snad nejstarší písemnou informaci o Charvátech v některých obcích Valticka máme ze závěti Hartmana I. z 25. listopadu 1539 staršímu synovi Jiřímu Hartmanovi I., který dostal valtické panství se soupisem 27 obcí a jejich povinnostmi vůči vrchnosti. Mezi uvedenými obcemi je i Obern Krabaten, dnešní Charvátská Nová Ves. Mladší syn Hartmana I. Jan Kryštof obdržel panství Cáhnov a Rabensburg a mezi 24 obcemi je uvedena i Unnder Krabattn, dnešní Poštorná. Vzhledem k tomu, že se zde nikde neuvádí pětileté osvobození od robotních povinností a dávek, je možné předpokládat, že Teymenau-Poštorná (Unnder Krabattn) byla nově osídlena asi v roce 1533 a Obern Krabaten byla nově založena v téže době. Testament z 25. listopadu 1539 opět neuvádí mezi obcemi lichtenštejnského panství již zaniklou obec Allach (také Aloch), jejíž pozemky využívali poddaní hlavně z Charvátské Nové Vsi.

V přehledném záznamu obcí na valtickém panství z roku 1543 se dovídáme nejen o počtu osedlých, ale také o poplatcích za dříví, pastvu, o odvodu vajec, obilí, vína apod. Mezi 27 obcemi panství jsou mimo jiné Geoldsching (Geldscheins) a Rabensburg uvedeny jako pusté, Allach a Königsbrunnn nejsou v přehledu zapsány vůbec. Dnešní Hlohovec nebyl dosud založen. Obec Unndern Teymenau osídlená Charváty měla 18 osedlých a ves Obern Krabaten obývalo 34 osedlých Charvátů.

Vznik Hlohovce ve druhé vlně kolonizace roku 1570

Druhá vlna charvátské kolonizace na jižní Moravě a také na Valticko spadá do období kolem roku 1570. Nové osídlení dnešního Brodu nad Dyjí začalo nejdříve v roce 1568, ves Aerschitz je v roce 1567 označena jako osídlená Charváty a v rubáři z roku 1574 je zapsána struktura jejích osadníků a obec je pojmenována Khrbotendorf ahn der Waissen Gschteten. V této době (roku 1570) byl Hartmanem II. založen Nový Přerov a na podzim roku 1570 nebo v jarních měsících roku 1571 ves Dobré Pole.

V této druhé vlně došlo také k založení obce Hlohovec, a to v průběhu jarních a letních měsíců roku 1570, protože v lichtenštejnském urbáři který byl sestavován v lednu až dubnu roku 1570 se o vsi Hlohovec nemluví.

První písemná zmínka o existenci obce Hlohovec je ve smlouvě mezi syny Jiřího Hartmana I. z 10. srpna 1570. V této dělící smlouvě je uvedeno, že obec Buschofwerdt dostane k valtickému panství Hartman II. se všemi náležitostmi, jako je lom s vápencem, s hrdelním soudem a s poddanými této nově založené vesnice. Obec a její poddaní dostávají na pět let osvobození od dávek a robotních povinností „…dieweil aber das dorff noch nich völlig erseezt, darczue die unndterthanen noch Funf Jar Freyung haben.“ Za užívání polí, luk a lesa zaplatí obec úhrnně za pět let 800 fl. Stejně tak se pětileté období týkalo bezplatného užívání horního lednického rybníka.

Obec byla založena Hartmanem II. z Lichtenštejna a na Mikulově a pojmenována podle místa, které patřilo řezenským biskupům, jde tedy Flurname. Pustý Allach (zpustl asi kolem roku 1504) nebyl přicházejícími Charváty obnoven, ale nová vesnice byla postavena v oblasti již budovaných lednických rybníků (dnešní soustavy Lednických rybníků, pozn. zpracovatele textu). Do roku 1783 patřil Hlohovec po církevní stránce k Poštorné a od tohoto roku k Valticím.

Dělící smlouva mezi syny Jiřího Hartmana I. z 10. srpna 1570 neobsahuje žádné údaje o počtu usazených Charvátů,  ani o jejich jménech či sociální struktuře. Pravděpodobně nejstarším dokladem o příjmeních z Hlohovce je soupis zpustlých usedlostí během třicetileté války z roku 1656.

Podle tohoto soupisu, který byl stvrzen dne 13. ledna 1656 místním rychtářem Weitem/Vítem Jankowitzem, se v Hlohovci užívala tato křestní jména a příjmení: Weith Wageritsch, Maidl Pröckolitsch, Jakob Pröckolitsch, Weith Jankowitz, Michel Fergula, Petter Werentschitz, Weith Pröckolitsch, Jan Slezak, Jan Meseritsch, Hanus Ssismanidtz, Maidl Tombtschitz, Andre Plautschitz, Hanns Syratkowitz, Weith Pröckalitsch, Marek Gorbautschitz. V roce 1676 se užívala další jména: Drobilič 2x, Mautschitz 3x, Vlaschitz, Zvitkowitsch, Mokritz, Giritz, Schieheil, Jankowitz.

Tereziánský katastr z roku 1751 uvádí celkem 60 jmen držitelů selských domů, z čehož bylo 18 malých domkařů a dva obecní domy. Dle josefínského katastru z roku 1787 bylo v Hlohovci osídleno 76 domů, z toho opět dva vlastnila vrchnost. Ze 76 příjmení držitelů domů a usedlostí bylo k roku 1787 asi 60 charvátského původu.

Charvátský charakter obce se udržel ze všech tří vesnic nejvýrazněji do konce 19. století právě v Hlohovci, který měl i nejčilejší styky s obyvateli charvátských obcí na Mikulovsku. Zprůmyslňování Břeclavska ve 2. polovině 19. století vedlo i k intenzivnější jazykové asimilaci obyvatel Hlohovce.

(Mezititulky – zpracovatelka textu – Jana Vlková)