Stoletá základní škola

Jak to bylo se stavbou budovy současné ZŠ v Hlohovci

Mám-li o tom psát, musím se zákonitě zmínit i o širších souvislostech, které postihují jak politické, tak národní dění na území Čech a Moravy. Národní obrození, jak je tento proces historicky nazýván, započalo v Čechách v roce 1848 a v krátké době se rozšířilo i na Moravu. Bohužel, naše území tento pohyb začíná vnímat hodně později, zřejmě proto, že obce Hlohovec, Charvátská Nová Ves a Poštorná, ač se slovanským obyvatelstvem, byly vklíněny do dolnorakouské správy.

Zájem o naši obec, vlastně o celý kraj na rozhraní Moravy a Rakouska, projevil snad jako první spisovatel, novinář, politik Jan Herben (1857-1936). Následně pak spolek Komenský, založený v roce 1872 ve Vídni, který si předsevzal podporovat školství a kulturu českého obyvatelstva v tehdejší metropoli. Nevím, co jeho zástupce přivedlo do Hlohovce, jisté však je, že roku 1909 začal usilovat o zřízení české školy v Hlohovci. A jako všude našel zde odpůrce, ale i řadu příznivců.

Odpůrcům nebylo po chuti, že spolek Komenský, podporován mnohými příznivci, zakoupil v Hlohovci stavební místo pro českou školu, a to od Jana Drobiliče, rolníka č.p. 55, proto prosadili na zasedání místní školní rady dne 1. prosince 1909, aby byla odeslána žádost o povolení k vyučování české řeči, jako nepovinnému předmětu. Zároveň byla poslána žádost ke knížeti o rozšíření školy, jelikož stávající místnosti již svému účelu nedostačovaly.

Odpovědí spolku byla velká agitační schůze, na níž promluvil říšský poslanec J. Hiršl z Čech. Úspěch této akce podnítil spolek Komenský k tomu, aby se pokusil o zahájení stavby české školy. Zřejmě přišlo k výkopovým pracím a stavbě sklepů.

Bohužel v další práci bylo spolku úředně zabráněno.
(Předpokládám, že se jednalo o parcelu na níž si v roce 1933 postavil Jan Slunský obytný dům č. p. 326, prodloužený o hospodářské objekty. Jednak zde byly  při rekonstrukci objektu v roce 1995 nalezeny někdejší výkopy na sklepy a rozestavěné sklepy zamýšlené školy, navíc ulice se dodnes jmenuje Šulaperk (Školní břeh), a pak v povědomí starších občanů je stále toto místo zafixováno jako místo, kde měla stávat škola.)

Dolnorakouské úřady – zemská školní rada, pod tlakem hrozícího nebezpečí zřízení či postavení české školy v obci, domluvily se s knížecí správou lichtenštejnskou, aby zdejší škola byla o dvě třídy rozšířena a zároveň, aby v obci byla zřízena německá mateřská škola. Stalo se tak již 23. října 1910, kdy byla trojtřídní škola rozšířena na pětitřídní a začalo se uvažovat o postavení nové školní budovy, pochopitelně s německou výukou.

Ale ani tato opatření nebyla sto zastavit snahu spolku Komenský, podporovaného mnohými občany, o postavení české školy. Přečtěme si, co se o tom píše v Pamětní knize obce Hlohovec:

„V sezení obecního výboru 3. srpna 1910 konaném za příčinou rozšíření školy hlasovalo z 15 členů výboru 13 pro školu německou (pod velkým nátlakem) a pouze dva – Drobilič Jan č. p. 20 a Vlašic Ondřej č. p. 42 – neohroženě se vyslovili pro školu českou. V důsledku tohoto nepříznivého hlasování odvolal spolek Komenský rekurs (stížnost), proti zákazu stavby české školy u dolnorakouského místodržitelství podaný. Leč po náležitém vysvětlení podal na to novou žádost u starosty obce Josefa Slunského o povolení stavby české školy…

V polovici května 1911 vyhovělo konečně ministerstvo vnitra stížnosti spolku Komenský a starostovi obce bylo nařízeno, aby podal dobrozdání. Tento však žádost na povolení stavby české školy opětně zamítl z důvodů, že stavební plán není vyhotoven v předepsaném měřítku.

Stálými stížnostmi a rekursy prosadil spolek Komenský konečně přece, že žádost na stavbu na příkaz okresního hejtmanství Mystelbašského byla projednána a zákonité místní dobrozdání podáno býti muselo.

Stavební komise svolána byla na 13. listopadu 1911. Při ní prohlásil delegát spolku Komenský dr. Formánek z Vídně, že budovy české školy bude o prázdninách používáno také na prázdninový útulek pro české děti vídeňské, čímž se obecní úřad prohlásil nekompetentním v záležitosti této rozhodovati, a tak ke stavbě české školy ve zdejší obci vůbec nedošlo…“

Mezi tím nadřízené orgány pochopily, že se školou v obci zabývat musí, že stávající stav je neudržitelný, že tu stále bude nebezpečí, že přece jen někdo českou školu v obci postaví. Bylo tedy přistoupeno ke stavbě budovy nové německé školy.

Opět zápis z pamětní knihy obce Hlohovce:
„Nová školní budova vystavěná nákladem zemského výboru Dolního Rakouska a správy knížecí (1911 – 1912), měla býti obci připsána pod tvrdou podmínkou, že se ve škole navždycky (für immerbar) bude vyučovati jazykem německým. ..“

Tento záměr – navždy - však překazila první světová válka.
Hlohovec se stal součástí nově vzniklé Československé republiky.
I tu však sehrála česká škola svůj dějinný úkol, zejména v tom smyslu, že obyvatelstvo mělo blíže k Moravě než Rakousku. A o tom je nezbytné se zmínit.

Česká škola v Hlohovci byla zřízena již v lednu 1919. Proč je toto datum tak výjimečné?
ČSR vznikla 28. října 1918. Její součástí však v této době nebylo území, na němž ležely obce Hlohovec, Charvátská Nová Ves a Poštorná. Panovalo zde až do 31.7.1920 bezvládí, to znamená, že tyto obce nebyly pod státní správou Rakouska, kam až dosud náležely, ale ani nově vzniklé ČSR. Stalo se tak teprve od uvedeného data rozhodnutím Versailleské dohody, kdy k našemu státu byly přičleněny nejen tyto obce, ale i Valtice, Úvaly a Sedlec s ryze německým obyvatelstvem. Důvodem byla železniční trať Břeclav – Hrušovany n/J., ale zcela určitě zde sehrála velkou úlohu i poloha zámků a celého panství Lichtenštejnů. Pokud se domníváme, že tu přišlo k velkému územnímu zisku na úkor našeho jižního souseda Rakouska, pak to asi není v pořádku, protože ČSR Rakousku odstoupila tři obce s většinovým moravským obyvatelstvem – Katzelsdorf, Reintal a Pernital, který je dnes součástí obce Bernhardstahl. Určitou úlohu zde sehrála i řeka Dyje, jako přírodní hranice nově vzniklého státu.

Zpracoval Vladimír Znamenák
Prameny: 
Staré kroniky hlohovecké školy – Okresní archiv Mikulov
Pamětní kniha obce Hlohovec – Okresní archiv Mikulov
Text Versailleské dohody –Wikipedia
Pamětníci – ústní podání